Prokrastinuješ? Prokrastinuj! Vědomě.

with Žádné komentáře

Prokrastinace – chronické odkládání povinností. Nepřítel číslo jedna našeho osobního úspěchu. Nepřítel, se kterým je potřeba skoncovat. Anebo ne?

prokrastinujes_prokrastinuj_casoplan-cz


 

„Znáš to, měl bych se pustit do práce, ale jen sedím a brouzdám po netu. Nebaví mě to, ale stejně to dělám. A pak si to vyčítám. Jsem prostě neschopnej.“

Stává se vám to? Slýcháváte to? Při jednom takovém rozhovoru mě napadlo, podívat se na prokrastinaci jinak. Začala jsem uvažovat o prokrastinaci jako o informaci a ne jako o problému.

 

 

Je to podobné jako s horečkou. Horečka je informací těla (příznakem), že tělo bojuje s virem. Horečka nám říká „Zpomal, běž si lehnout.“ Jinými slovi, léčit potřebujeme virózu a nikoliv její příznak horečku. Když totiž virus z našeho těla zmizí, zmizí spolu s ním i horečka – protože už není potřeba.

 

Prokratinace je informace mojí mysli, že něco potřebuji jinak, než jak to je.

Je to obranný mechanismus – vnitřní hlídač.“

 

A co mi říká prokrastinace? Pokaždé něco jiného. Někdy je to o tom, že jsem unavená nebo mám hlad, někdy to je o tom že se daného úkolu z nějakého důvodu obávám, jindy zas mám na sebe příliš velké nároky nebo mi daný úkol přijde zbytečný. A co s tím? Osvědčil se mi tento postup:

 

1. Zpozornět a nevyčítat si

Když si všimnu, že prokrastinuji, tak si za to sama sobě pěkně nahlas poděkuji. „Nojo já prokrastinuju. To je super, že jsem si toho všimla.“ Díky tomu se mysl dozví, že slyším, co mi říká a mě se uleví.

 

2. Změnit prostředí

Potom si dojdu si uvařit čaj, zalít květiny nebo si dát svačinu. Tím přetrhnu prokrastinační činnost, která mě strhávala pozornost a já tak získám prostor na přemýšlení.

 

3. Zastavit se a zamyslet se

Opět se sama sebe pěkně nahlas zeptám „Co se to děje, že se mi do toho tak nechce?“ Někdy zjistím, že je to proto, že jsem už unavená nebo hladová. Jindy proto, že nevím, jak začít nebo mám strach, že úkol je moc veliký a já ho nezvládnu. Případně mám málo informací a nástrojů pro jeho zvládnutí nebo nechápu, k čemu je důležitý. Určitě vás napadnou i další důvody, proč se vám do něčeho nechce. Čím konkrétnější, tím lepší.

 

4. Uvědomit si, co potřebuji jinak

Zase pěkně nahlas: Co teď potřebuju, aby mi v tom bylo lépe? Někdy si uvědomím, že potřebuji pauzu. Jindy zjistím, že prostě nevím, jak na to a řeknu si o pomoc. Často si potřebuji rozdělit veliký úkol na menší, aby nevypadal tak děsivě nebo si k němu potřebuji sehnat více informací.

Když se potýkám s neurčitou obavou z daného úkolu, tak mi pomáhá vytvořit si scénář, co nejhoršího se může stát a jak to přežít. No a někdy si uvědomím, že ta práce, kterou odkládám mi nedává smysl a poptám, proč se po mě vlastně chce. Pokaždé potřebuji něco trochu jiného.

 

5. Rozhodnout se a vykročit

Když už vím, proč se mi do dané činnosti nechce a co potřebuji, aby mi v tom bylo lépe, je na řadě dát věci do pohybu. Rozhodnu se, co konkrétně udělám nebo neudělám a kdy. A jak jen to je možné, vrhnu alespoň na kousek (Úkol si rozdělím na menší kroky, sepíšu si je a postupně odškrtávám. Nevím proč, ale patřím mezi lidi, kteří mají pravěkou zálibu v odškrtávání – dělá mi dobře názroně vidět, jak práce ubývá).

 

A když to nefunguje? Často to nefunguje v případě, když člověk jede na doraz příliš dlouho, pak je čas na dlouhou dovolenou a přerovnání priorit.

Dále to nefunguje v případě záležitostí, které se odkládají několik týdnů či měsíců. To jsou totiž záležitosti, ze kterých máme buď přiliš velkou obavu nebo nám nedávají smysl případně jsou v rosporu s našimi hodnotami. V takovém případě pomáhá si o tom s někým promluvit.

 

Postupem času se prokrastinace stala mým spojencem. Upozorňuje mne na to, že něco není v souladu se mnou – že něco potřebuji jinak, než jak to je. Zní to zvláštně, ale právě díky prokrastinaci jsem ve své práci efektivnější a spokojeněnjší. Prokrastinuješ? Proskrastinuj vědomě!

Leave a Reply